Odhalení a zdůvodnění efektivity amygdalinu

Apramar5

Již v roce 1902 John Beard  оbjevil souvislost mezi mechanismy rozvoje rakovinných buněk a přirozených trofoblastů – buněk živého organismu, zformovaných pod vlivem tzv. buňky „absolutního života“. Podle Beardovy teorie, kterou následně rozvinul do antirakovinné vědy biochemik Ernst Teodor Krebs, v případě rakovinných buněk nejde o vnější původce, viry, infekce, jak se dosud domnívala konzervativní medicína, ale o pozměněné  příbuzné buňky organismu.

A právě příčinou těchto změn se Krebs zabýval. Odpoutal se od uznávané hypotézy o tom, že rakovina napadá člověka zvnějšku a došel k jednoduchému závěru. Onkologické onemocnění je choroba související s látkovou výměnou, a stejně jako kurděje, pelagra, křivice, beri-beri má svůj původ v avitaminóze. Bylo už jen třeba určit vitamin, jehož deficit ji vyvolává. 

Americký biochemik na tuto otázku odpověděl. Prostudoval stovky prací, jež se dochovaly z dob  starověku, a odhalil spoustu „zázračných“ uzdravení z nemocí, v jejichž popisu se opakovaně vyskytovala rakovina.  Tyto zázraky mělo na svědomí užívání „hořkého extraktu“ - mandlí. Příklady úspěšné léčby „hořkou vodou“  byly zaznamenány u národů starověkého Egypta, Číny, Řecka. A to tisíce let před tím, než se onkologické nemoci staly „novodobým morem“.

Vědci se podařilo získat z mandlí přesně tu složku, která je základem protirakovinné terapie.  Svým chemickým složením látka spadala do skupiny vitaminů B, proto se Krebs mladší rozhodl zaregistrovat ji pod dalším volným číslem v pořadí, tedy pod číslem 17. A tak vznikl název přípravku, který dnes tvoří bázi biologického doplňku Apramar©.

Kontaktujte nás

E !EMAIL

T !TELEFON